Třída OS2 navštívila komunitní centrum pro seniory

Nedílnou součástí odborné výuky jsou odborné exkurze na konkrétní pracoviště. Prohlídky s odborným komentářem přispívají k hlubšímu poznání dané problematiky a je-li navíc i možnost aktivního zapojení, kdy žáci mají možnost se na řadu věcí sami zeptat odborníka z praxe, je zřejmé, jak vysokou přidanou hodnotu jim tato exkurze dala.

Dne 20. února navštívila třída OS2 komunitní centrum pro seniory, který spravuje charitní středisko Gabriel v Ostravě - Zábřehu. Toto pracoviště pomocí sociálně aktivizačních služeb přispívá ke snížení pocitu osamělosti, k utváření pocitu užitečnosti, bezpečnosti, k navazování nových sociálních vazeb a k udržování soběstačnosti a samostatnosti. Služby rovněž vedou k podpoře setrvání seniorů v domácím prostředí a zároveň odstraňují izolaci od společenského prostředí. Cílovou skupinou jsou senioři a osoby se zdravotním postižením ohrožené sociálním vyloučením způsobeným osamělostí, zhoršováním zdravotního stavu apod.

Nabízí se zde celá škála aktivit, počínaje přednáškami, besedami, různými kroužky (jazykové, zaměřené na výuku práce s PC, internetem ...) a nebo i hudební odpoledne, či dokonce Dámský klub. Samozřejmostí jsou i workshopy, kdy si v dílničkách vytvářejí různé dekorativní výtvory a nebo i užitečné předměty jako např. složky, dekorativní závěsy, peněženky a pod. Naši žáci  se zaujetím poslouchali, jak široký záběr různých aktivit středisko poskytuje. Po počátečních rozpacích bohatě využili možnosti se na cokoliv zeptat nejen pracovníků střediska, ale především přítomných uživatelů. V rámci výuky probírají téma aktivizace seniorů, a proto jejich otázky směřovaly ke konkrétním oblastem. Na vlastní oči měli možnost poznat proč někteří senioři tvrdí, že nemají čas. Mají tak nabitý program různými aktivitami, že někdy doslova nestíhají. A to je dobře, když se namísto o nemocech baví o tom, kam by ještě mohli vyrazit na výlet, na jakou výstavu se jet podívat a nebo debatovat o knížkách, které právě čtou. Vyvracejí tak mýty, že stáří je nevyhnutně bolestivě smutné. Naši senioři nemusí jen bloumat v nákupních střediscích a nebo se smutkem v očích krmit v parku ptáky. A už vůbec ne sedět se složenýma rukama za oknem a čekat a hledět, kdo si na ně vzpomene.

Setkání bylo pro obě strany nejen příjemné, ale i přínosné. Žáci si odnesli spoustu námětů a podnětů doplňujících nejen odbornou výuku, ale i jejich život. Vždyť většina z nich má své babičky, dědečky, ale i rodiče, pro které by chtěli zajistit pohodové stáří.

Mgr. Marie Adámková


Návrat

Předchozí stránka: Průkazy ISIC a čipy
Následující stránka: Humanitární činnost